Co je imunita? Vrozená a získaná imunita

Co je imunita? Vrozená a získaná imunita

Obsah

Obecně lze říci, že imunita je schopnost organismu rozpoznat a zabránit poškození způsobené různými patogeny (bakterie, viry, houby, parazity), toxiny, ale i změněnými vlastními buňkami (např. nádorovými). Imunitní systém funguje neustále. Některé složky jsou stále aktivní a chrání nás rychleji (vrozená imunita), jiné se aktivují cíleně a specificky po kontaktu s konkrétním patogenem (získaná imunita). Když mluvíme o „druzích imunity“, můžeme mít na mysli různé způsoby, mechanismy a kategorie, podle kterých organismus vytváří ochranu.

Základní rozdělení imunity. Vrozená a získaná imunita

Naše obranyschopnost pracuje na dvou úrovních, které se navzájem doplňují

1. Vrozená (nespecifická) imunita

Dá se říci, že je to naše první linie obrany, se kterou přicházíme na svět. Reaguje rychle, ale „naslepo“ – útočí na vše, co vyhodnotí jako cizí. Zahrnuje fyzikální bariéry (kůže, sliznice), biochemické bariéry (žaludeční kyselina, lysozym), fagocyty – buněčné složky (neutrofily, makrofágy) a NK-buňky. Reaguje okamžitě nebo během několika hodin, ale nemá „paměť“ pro konkrétní patogeny.

První částí vrozené imunity jsou fyzické překážky. Jejich úkol je jednoduchý – nepustit "nepřítele" dovnitř.

  • Kůže je největší imunitní orgán. Pokud není porušena (rána, škrábanec), většina bakterií nemá šanci projít.
  • Sliznice a řasinky: V nose a dýchacích cestách se nacházejí drobné „metličky“ (řasinky) a hlen. Ty zachycují prach a viry a doslova je vymetají ven (například kašlem nebo kýchnutím).
  • Kyselina v žaludku: Pokud se náhodou do žaludku dostane něco „zkaženého“ nebo plné škodlivých bakterií, úkolem žaludeční kyseliny je případné nebezpečné složky rozpustit.

Pokud se přece jen nějakému viru nebo bakterii podaří proniknout přes kůži (například přes ránu), nastupuje druhá fáze vrozené imunity – speciální buňky v krvi a ve tkáních. Tyto buňky fungují na principu, že nepotřebují vědět, o jakou formu infekce jde, snaží se eliminovat vše, co jim je cizí.

  • Makrofágy: Jsou to větší buňky, které se pohybují po těle, jejichž úkolem je pohltit všechno cizí, co do těla nepatří.
  • NK buňky: Úkolem těchto buněk je vyhledávání vlastních buněk těla, které jsou poškozené a fungují nesprávně – například buňky napadené viry. Když takovou buňku NK buňky najdou, přinutí ji zaniknout.

Mezi hlavní části vrozené imunity patří schopnost vyvolat zánětlivý proces. Zánět například v místě poranění na kůži se projevuje zarudnutím místa a také možnou vyšší teplotou v okolí poranění. Při zánětu dojde k vyššímu prokrvení, které zajistí, že se na místo dostane více bílých krvinek, které pracují proti infekci například bakteriemi a jsou důležitou součástí ozdravného procesu.

2. Získaná (specifická) imunita

Je to imunita, při které se imunitní systém „učí“ bojovat proti různým druhům infekcí. Funkce získané imunity je eliminace patogenů, neutralizace toxinů, vývoj paměťových buněk po infekci nebo očkování.

Získaná imunita se vyvíjí pomaleji a vytváří imunitní paměť po každém překonání infekce vytvářením paměťových buněk, které zůstávají v organismu a při opakované – již překonané infekci reaguje jejich zásluhou imunitní systém rychleji.

Při získané imunitě trvá tvorba protilátek při nové nepoznané infekci déle, proto v prvních fázích dosud nepřekonané infekce pracuje spíše vrozená imunita. Získaná imunita je důvodem, proč většinu překonaných dětských nemocí (jako jsou například plané neštovice) dostaneme zpravidla jen jednou za život. Vlastnosti získané imunity se využívají například i při očkování.

Při získané imunitě rozeznáváme dva hlavní druhy lymfocytů – bílých krvinek:

  • B-lymfocyty: Hrají roli při výrobě protilátek, které při infekci eliminují a označují patogeny, čímž zajistí jejich zničení.
  • T-lymfocyty: Rozpoznávají infikované vlastní buňky a ničí je nebo pomáhají regulovat odpověď. T-lymfocyt infikovanou buňku zlikviduje a tím zabrání šíření nákazy dále do těla.

Aktivní a pasivní imunita

Podle způsobu získání můžeme imunitu dělit na aktivní a pasivní imunitu.

Přirozená aktivní vzniká po překonání infekce – organismus vytvoří vlastní protilátky a paměťové buňky. Umělá aktivní imunita vzniká po očkování – expozici oslabenému nebo inaktivovanému patogenu, nebo jeho části vyvolá tvorbu paměťových B a T buněk. Trvání účinku aktivní imunity je obvykle dlouhodobější.

Přirozená pasivní imunita je například přenesení protilátek z matky na plod během těhotenství nebo do novorozence v mateřském mléce. Při podání hotových protilátek vzniká tzn. umělá pasivní imunita, která poskytuje okamžitou, ale spíše přechodnou ochranu. Trvání účinku pasivní imunity je krátkodobé (týdny až měsíce), protože podané protilátky se metabolizují a nepodporují tvorbu paměťových buněk.

Jak podpořit imunitu

Způsobů, jak podpořit imunitní systém je mnoho. Snahou člověka by měl být zdravý životního styl, a aktivity podporující všeobecné zdraví, jako například:

  • Vyvážená strava, dostatečný přísun bílkovin, ovoce, zeleniny, celozrnných produktů, zdravých tuků, která obsahuje i důležité mikronutrienty, například vitamíny D a C, zinek, selen atp.
  • Dostatek spánku je důležitým faktorem pro imunitu. Kvalitní spánek snižuje stres a podporuje imunitní procesy. U dospělých se doporučuje délka spánku 7-9 hodin.
  • Pravidelná pohybová aktivita a zdravá hmotnost. Obezita může vést k problémům a oslabení imunitní reakce
  • Hygiena a prevence nemocí, což zahrnuje například správné mytí rukou, snaha o vytvoření zdravého bydlení a bezpečné manipulování s potravinami
  • Rozumné používání léků. Užívání antibiotik pouze na základě lékařského předpisu. Vyhýbání se zbytečnému podávání antibiotik bez dohledu.
  • Probiotika a prebiotika, která mají pozitivní vliv na mikrobiom v trávicí soustavě. Účinek probiotik a prebiotik na celkovou imunitu se liší podle kmene a situace ve které jsou podávány.

Doplňovat stravu o vitamíny, minerály, stopové prvky a jiné mikronutrienty se doporučuje hlavně v situacích, pokud je prokázán nedostatek – deficit. Nedoporučuje se jednostranné užívání vysokých dávek mikronutrientů „pro posílení imunity“ bez indikace.

K podpoře imunitního systému jsou běžně využívány doplňky s vitamínem C a vitamínem D. Stopový prvek zinek má také v imunitě důležitou roli. Při jeho nedostatku může být imunita oslabena.

Podívejte se na video, jak zinek pomáhá bojovat při oslabené imunitě:

Jak doplňovat zinek?

Zinek lze doplňovat různými způsoby. Je přítomen v mnoha potravinách, jako jsou maso, ryby, ořechy, semena, luštěniny, mléčné výrobky a celozrnné produkty. Pokud je hladina zinku v organismu nedostatečná, lze tento důležitý stopový prvek doplnit pomocí volně prodejných léčivých přípravků obsahujících zinek. Dobrou volbou jsou přípravky s obsahem zinku a organické složky, jako je například kyselina orotová.

Zinkorot - zinek, který léčí.

Zinkorot

Zinkorot je jediný volně prodejný lék s obsahem zinku a kyseliny orotové. Každá tableta obsahuje zincum 25 mg (jako zinci orotas dihydricus 157,36 mg). Přípravek Zinkorot se užívá k léčbě stavů spojených s deficitem zinku, a to v případech, kdy jeho příjem potravou dostatečně nepokrývá zvýšenou potřebu organismu na příjem zinku, např. při:  

  • stavech nachlazení 
  • zvýšené vnímavosti k infekcím 
  • zhoršeném/prodlouženém hojení ran

Zinkorot 25 mg tablety je volně prodejný léčivý přípravek s obsahem zinci orotas dihydricus, určený k vnitřnímu užití. Léčivý přípravek Zinkorot 25 mg 50 tbl. není hrazen z prostředků veřejného zdravotního pojištění. Před použitím léčivého přípravku Zinkorot 25 mg se poraďte se svým lékařem nebo lékárníkem a pozorně si přečtěte, prosím, příbalový leták s informacemi pro uživatele. Další informace naleznete na www.sukl.cz.

Přečtěte si také

Články